ÚVODNÍ CITACE

Smysl ,,Černých obrazů,, bych se pokusil přiblížit na smyslu uměním samém tak, jak jej chápu:

,,Tím se dostávám k nalezení smyslu umění, které v dnešním světě chápu jako možnost hlubokého spočiinutí, jako i to, co staví kontexty k zamyšlení, k rozšíření vnímání, jako zprostředkovatele porozumění našemu složitému světu v jeho nekonečných možných proměnných formách, kdy se k nám často dostává pouze jako tříšť jednotlivin bez kontextů. Tyto obrazy chci, aby poukázali na jednotliviny ve vzájemných vztazích, kdy vztahy, jako nejvyšší forma, nám pak dovolují pozorovat svět v jeho možných podstatách. Protože vnímám, že jsme se do velké míry odpojili od pozorování a bytí v podstatě věcí a kloužeme se po povrchnostech bez hloubky, protože ji nenalézáme, nevidíme ji, nerozumíme ji, či jsme se v ní díky zmatené všednosti ztratili. Proto naplnění z hlubin jednoduchosti je často nahrazováno množstvím a intenzitou povrchnosti, aby snad zakrývalo tu prázdnotu smyslu života, kterému chceme věřit. Mluvím i o sobě, kdy skrze tvorbu hledám, učím se zase dívat, cítit a porozumět. Proto chci, aby obrazy poskytly prostor, kde může člověk hledat a ptát se, přitom i sám v sobě hluboko a bez otázek spočinout.,,

OBSAH

HISTORIE

ZVĚDOMĚNÍ PRINCIPŮ A JAZYKU

POPIS A PRINCIP TVORBY

POPIS SOUBORU DÍLA

MOŽNOSTÍ PŮSOBENÍ

SMYSL

HISTORIE

Za svůj život jsem měl možnost si vyzkoušet hodně zajímavých činností. Jsem samouk, proto vděčím za tyto možnosti všem, co mi dali prostor tvořit a věřili mi v nových a odvážnějších projektech, za co si jich neskutečně vážím. Několik let jsem se živil realistickou velkoformátovou malbou, tady jsem však časem pozbyl smysl pro vytváření ,,pouze obrazů,, bez něčeho hlubšího, zato jsem měl možnost se učit techniku a tím že jsem maloval i na stěny v určitých prostorách, jsem začal i vnímat fungování barev a kompozic se světlem, materiály a konceptem místa. Právě koncept udával smysl a došel jsem k závěru, že spíše než obraz, je lepší pracovat s místem jako celkem, čímž jsem schopný navodit lepší a plnohodnotnější vjem, než obrazem, malbou, kdy mi to vše začalo připadat pouze jako nálepka, která pokud vůbec má přijít, tak až po kvalitním zpracování celého prostoru a jeho podstaty. Já chtěl řešit podstatu a celky.

Přišlo z hůry a začal jsem dostávat zakázky na návrhy interiérů a úplně jsem opustil malbu. Zde jsem mohl rozvinout fungování materiálů, světla, dispozic navozující žádoucí prožitkový efekt. Časem jsem došel k malé architektuře, konceptuálním návrhům atd, kde jsem myšlenku poznával hlouběji a rozvíjel mimo jiné i na vztah k historii, účelu, smyslu a působení místa jako celku. K tomu několik let jsem mohl pracovat jako designer korporátních identit, kde jsem se seznámil s vytvářením charakteru značky. I s tímto jsem postupně skončil, jelikož jsem vše bral jako mezistupně k pochopení širších souvislostí. Učil jsem se dívat a komponovat.

Sbírka zkušeností se ve mne usadila a volala po pochopení. Začala vyvstávat otázka smyslu proč... Už v průběhu rostla potřeba studia, probdělých nocí nad úvahami bylo stovky. Mysl sama od sebe začala komponovat básně jako informační ventil, při srovnání se s realitou, která se pro mne začala stávat nesmyslná, rozporuplná, mnohdy jsem tím byl zdrcený... Začalo to ke mně vše mluvit, řvát, šlapat po mnohých smyslech mých pravd abych si něco uvědomil. Abstraktnní projekce se začaly zhmotňovat, ulice, místa, lidi mi začaly dávat nový význam. Odjel jsem na půl roku do Řecka abych si poskládal hlavu, začal jsem pracovat na ,,Vizuálním slovníku,, který by měl být jakýmsi vodítkem kulturními projevy ve společnosti poukazující na její smysl. Do dneška na tom procuji, tedy teď spíše jen zase uvažuji. Ale uchýlil jsem se k absolutnímu základu, na kterém stavím i tento slovník, a to je pozorování světa na základě jeho hlavních principů, ze kterých se skládá, a které vše mezioborově propojují.

ZVĚDOMĚNÍ PRINCIPŮ A JAZYKU

Pochopil jsem tak, že je jedno, jestli komponuji hudební skladbu, báseň, obraz, interiér či budovu, design značky atd., vše se skládá z toho stejného jen v jiných projevech. Tím vším je gramtická skladba - princip, dále složky - materiály ze kterých je to postaveno, míra - která podmiňuje množství jednotlivin ve vzájemném vstahu a smysl - který od toho očekávám a jak se na konci věc sama manifestuje. A to vše se manifestuje v informaci, v pocity, tím se kruh uzavírá.

Toto zjištění bylo pro mne důležité z toho důvodu, že jsem pochopil, že vše je jazyk a je jen na člověku, zda ho vnímá vědomě či nevědomně. Zda k němu vše promlouvá nebo mlčí či to jen nevidí. Tento univerzální jazyk se v nás vyjevuje v emocích, pocitech, které prožíváme na základě přijetí zprávy. Tedy to že jsem v nějakém místě, tak se tam nějak cítím a to je zpráva uložena do abstraktní formy jazyka třeba vizuálního a zvukového, který se v tu chvíli manifestuje v mnoha různých jeho podobách. Více a více detailů jej upřesňuje. Kulturní zvyky a osobní asociace mu dávají konkrétnější uvědomělou podobu.

Zde mne začala fascinovat ta univerzálnost - jak je možné, že lidé na celém světě mají mnoho společného při čtení těchto abstrakních zpráv ve svém prostoru. Přivedlo mne to archetypům od C. G. Junga, který popisoval právě tento fenomen, na jehož základě funguje citový prožitek z posunku, reklamy, hudby, architektury atd. v podstatě stejně po celém světě. Samozřejmě nějaké odchylky v porozumění znakům tam jsou kulturně uloženy, ale všechny nás pojí to, že žijeme na zemi a jsme lidé. Tyto fakty nás staví do podobných životních zkušeností, které k nám mohou promlouvat podobným způsobem. Jung to pojmenoval jako pudy. Tento jazyk neni založený na přesném výkladu, ale spíše pocitovém, co to ve mne budí za emoci, když vidím to či ono. Tedy tento emoční, asociační jazyk vnímám jako nejširší možnou mezikulturní spojnici, díky které se dokážeme ve světě orientovat, aniž by jsme rozuměli třeba nápisům či vůbec potřebovali slova k popsání toho, co vidím. 

POPIS A PRINCIP TVORBY

Tím docházím k podstatě a malému shrnutí, že právě ,,Černé obrazy,, mi dovolují studovat prostředí na základě pozorování vzájemného působení linií v různých kompozicích a množstvích. Každá nová kompozice v sobě má novou informaci s emočním nábojem který mne odkazuje zpět k vnějšímu světu pro možnost zvědomění si proč. Pro upřesnění pracuji ještě se strukturací povrchu a dynamikou tahů, které jsou také výrazovým prvkem a zpřesňují tak pocitovou informaci, kterou sděluji. Pracuji na čtvercové formáty, které mi pak dovolují mezi sebou jednotlivé obrazy srovnávat, aniž by došlo ke zkreslení vjemu způsobené kopozicí v obraze. Dalo by se to přirovnat i k formálmnímu studiu výrazu.

Abstraktní forma mi dovoluje odpoutat se od smyslů běžně užívaných konkrétních znaků přímo zobrazených objektů lidí, domů atd., které by jen odváděly pozornost. Dovoluje mi studovat vstahové závislosti geometrických a strukturálních polí, ze kterých jsou tyto konkrétní znaky tvořeny.

Černou barvu užívám k tomu, aby nebyla odváděna divákova pozornost k významům z působení barev. Navíc černá barva neni ani barvou, je absencí světla. Černá barve je absolutní, je obsažena ve světě všude kolem nás, třeba v barevnosti objektu, který je ovlivněn stínem. Jsme jí obklopeni stejně jako světlem. Jsou to polarity. Černé obrazy jsou tak malovány, modelovány působením těchto polarit, černou a světlem, kterému je dovolone být vidět.

Plastika je záměrem, kterým reálně spojuji obrazy s místem, ve kterém jsou vystveny. Jsou ovlivněny hlavě světelnými podmínkami a místem pozorovatele. Přebírají ducha místa. Jsou reálné, i protože jsou realitou ovlivněny. Mají pro mne přímý vstah k přírodě, architektuře, životu.

Jejich velikost má svůj důležitý význam. Majestátnost se pojí s důležitostí. Promlouvá v tichu a dovoluje pozorovat dílo z patřičné vzdálenosti. V možnosti této vzdálenosti vnímám to napětí v komunikaci, které mezi divákem a obrazem vzniká. Jsou si rovni.

POPIS SOUBORU DÍLA

S obrazy půjdu od nejzákladnějších - působení linie a bodu, déle plochy. Jako první komplexnější je studie principů, dále emocí a vlastností, které se z principů manifestují. Dále charakterů a archetypů, které jsou již komplexnější než jen obraz samotné emoce. Jako nejvyšší jsou pak příběhové obrazy, kde složitost díla v sobě ponese zapojení všech výše uvedených částí a utvoří složitější celek. Jako poslední jsou generativní obrazy, které budou mít vlastnost pouze ponechat diváka v otázkách nad jeho vnitřním rozpoložením duše, jelikož tyto generativní obrazy vlastně nebudou ničím jiným, než jen vlněním vyvolávajícím otázky. V některých částech obrazy dostanou jména, v jiných budou jen čísla, aby mohly být jen tím, čím divák usuzuje že jsou.

MOŽNOSTÍ PŮSOBENÍ

Abych poukázal na multidisciplinaritu, tedy funkci výše zmíněných ideí, se kterými pracuji, chci aby do budoucna každý obraz ze série, která k tomu bude určena, mněl k sobě přiřazenu báseň, hudební skladbu a fotografii člověka či stavbu. Abych informaci tohoto propojení mohl v podstatě zkoumat. A ano, reakce se na daný obraz mohou odlišovat a to je to zajímavé, na kolik je možné jen v této abstrakci dojít k jednotící interpretaci. Avšak toto je jen malá část toho, jak tento koncept má fungovat. Zatím jsem se zde bavil jen o uložení jedné emoce do času a obrazu. Jakoby plastická fotografie emoce. Myslím že jedním z prvních kdo s tímto dobře v abstraktní malbě pracoval byl Mark Rothko.

,,Když zajdu daleko dopředu, řekl bych, že každou emoci by bylo možné popsat přesnou kompozicí vzájemně působících tvarů. Kdyby se udělal dostatečně velký a dobře vedený výzkum, mohl by to být jeden ze základních kamenů toho, jak by umělá inteligence dokázala rozpoznávat smysl svého prostředí a i jej generovat v nových jeho podobách (možná už to ale dělá...).,,

,,Dále pak princip Rorschachova testu, kdy na základě analízy psychotypu osob, které obrazy hodnotí by se daly utvářet skupiny které vyhledávají díla s podobnou energii, protože rezonují s jejich vnitřním nastavením atd.,,

,,Obraz je zachycením vybrace určitého pocitu, jeho plastická fotografie. Stejně jako zápis skladby na gramofonové desce.,,

SMYSL

Proč sestavuji tento systém a koncept obrazů je pro to, abych sám mohl zkoumat jejich působení, ale abych se i o tuto zkušenost mohl podělit. Vidím tu obrovskou paralelu s naším všedním světem, kde na nás působí tisíce podnětů, kde každý se skládá z výše popsaných vlastností. Mnohdy k nim přistupujeme jen z pozice všednosti - nevnímáme je, nebo jen dle naučeného smyslu věci ji ohodnotíme. Tímto souborem bych chtěl předat možnost otevření a rozšíření vjemového pole na vše kolem nás. Nad možností se podívat na svět kolem nás jinak, hledat k němu hlubší a smysluplnější vstah v jeho proměnách a pozorování, kde nemusí dojít k porozumění ani pojmenování, ale k pouhému zvědomění, k touze pozorovat.

,,Vlasntě ani nic z toho co vytvořím, nebude muset být tím, co řeknu že to je, ale položí to možnost, která zůstane v prostoru viset.,,

,,Tím se dostávám k nalezení smyslu umění, které v dnešním světě chápu jako možnost hlubokého spočiinutí, jako i to, co staví kontexty k zamyšlení, k rozšíření vnímání, jako zprostředkovatele porozumění našemu složitému světu v jeho nekonečných možných proměnných formách, kdy se k nám často dostává pouze jako tříšť jednotlivin bez kontextů. Tyto obrazy chci, aby poukázali na jednotliviny ve vzájemných vstazích, kdy vstahy, jako nejvyšší forma, nám pak dovolují pozorovat svět v jeho možných podstatách. Protože vnímám, že jsme se do velké míry odpojili od pozorování a bytí v podstatě věcí a kloužeme se po povrchnostech bez hloubky, protože ji nenalézáme, nevidíme ji, nerozumíme ji, či jsme se v ní díky zmatené všednosti ztratili. Proto naplnění z hlubin jednoduchosti je často nahrazováno množstvím a intenzitou povrchnosti, aby snad zakrývalo tu prázdnotu smyslu života, kterému chceme věřit. Mluvím i o sobě, kdy skrze tvorbu hledám, učím se zase dívat, cítit a porozumět.,,

LWP.