VIBRACE NEURČITA A ABSTRAKCE
Jeden z dalších zajímavých bodů, u kterého se můžeme zamyslet nad funkcí abstraktního díla, obrazu. V této ČTVRTÉ ROVINĚ, kterou bych mohl nazvat čistě generativní chci ztratit konkrétnost a zůstat pouze u vibrace, vlnění. nezabývat se interpretací ale pouze generováním pocitů z hlouby pozorovatelovi duše. Poskytnout mu meditativní plochu pro projekci vlastních myšlenek
Při pohledu na figurativní obraz se dostávám do konfrontace se symboly, znaky více či méně konvenčními zatížené kulturními asociacemi. Mohu tam vidět části těla, či krajinu. Tedy obraz mi jaksi říká co mám vidět. Mohu obdivovat preciznost zpracování, expresivnost výrazů a dimenzí, popření či preciznost perspektivy atd. Samozřejmě může i odkazovat ke skrytým kontextům. Ale v té základní rovině mohu něco, co pojmenovávám, vidět. I když to co vidíme nemusí být zdaleka tím, co je skryto za oponou kontextu, pocitů. Přibližujeme se i tak pocitové abstrakci přez nutnost výkladu figurativního zdělení na náš pocit. Určitě čím více půjdeme do snových kompozic například surrealismu, tím více se nás tyto myšlenky nevědomí budou zmocňovat.
U čisté abstrakce se dostávám do jiné pozice. Co člověk vidí tam, kde nic neni. Respektive neni tam nic, co by pojmenoval, k čemu by měl nějakou asociační vazbu. Dostáváme se ke svobodě, ale i k prázdnotě ve které hledáme, tápeme. Můžeme se chytat stébel které vyvstávají v možnosti připodobnění. Přesto nás však obraz může nechat stát pouze na prahu nebo i za zavřenými dveřmi, pokud nemůžeme vstoupit. Ono i pohled na ty zavřené dveře je svým způsobem vstup do hlubin obrazu, protože i to že nic neříká je formou odpovědi.
Když se ale neháme pozvat, a vejdeme, ocitneme se v prázdnotě, která se pomalu začne plnit námi. Můžeme stejně jako u pohledu do tmy a ticha meditovat. Můžeme nechat prostor vyplouvání vnitřních myšlenek a pocitů. Prostor imaginaci. Je to vyvolávání vnitřního světa na základě vibrace částic možného ticha. Mozek může začínat hledat cestu ze skličující prázdnoty do pojmenovatelného světa jistoty a pojmů, definujících vlastní já a nitra.
